Poslyšte, co se stalo, křesťané rozmilí, co jest vskutku pravda, žádná lež to není, co se jest vskutku stalo dvě míle od Žatce, pod lesem v tej dolině, stojí tam vesnice.Nad tou vsí čtvrt hodiny hostinský dům stojí a v něm myslivec jeden k službám byl podaný, s manželkou patnáct let v lásce živi byli a za těch patnáct let dvě dítky zplodiliMyslivec s svou manželkou statek velký měli, v lásce a bohatství stále oplývali, toho se nenadáli, že se o něj radili, aby je o bohatství jejich připravili.Před svátky vánočními Děvče porodila, srdečně za tu milost bohu děkovala; hajný se svou manželkou oni se radili, jak by je o bohatství jejich připravili.Myslivec hned na ráno s hajným do lesa šel a to o svém neštěstí docela nevěděl, jak hajný falešný je i s jeho manželkou, že je ošidit chtějí s podvodou velikou.Žena toho hajnýho ráno tam k ní vejde, jak ďábel ustrojená do pokoje vejde, pravila: Já jsem z pekla sem k tobě poslaný abys mně hned v rychlosti svou dcerušku dala.Ona se přenáramně nemálo ulekla, ruce své k nebi zdvihla, tyto slova řekla: Svatá panno Barboro, ty mě neopouštěj a ďábla šeredného ode mne odežeň.Tu ji zas odpověděl přistrojený ďábel: Dyť jsem já k tobě poslán, by mě každej viděl, dej mi tvoje peníze a já pryč odejdu a více do tvé smrti já tobě nepříjdu.Chlapec devítiletý za matičkou stojí a za svou panimámu tyto slova mluví: Náš pantáta peníze má v kvelbě skovaný, takže ani maminka sama o nich neví.Poď, synáčku, ukaž mně, kde jsou již skované, já ti sestřičku nechám pro tvé potěšení. Chlapeček s ochotností hned klíče popadne a skovaný peníze ďáblu ukazuje.Chlapeček v strachu velkým byl jest postavený vyskočil ven v rychlosti, zavřel kvelb v tichosti; ďábel se tady ulek, když už byl zavřený, začal je tu prositi, by mu otevřeli.Paní nemeškala, pro pána poslala, že mají doma v kvelbě zavřeného ďábla; chlapeček do levíru pro pantátu běží a tu jejich příhodu tam mu hned oznámí.On běžel co nejvíce, aby již doma byl, jaký by to podvodník v jeho stavení byl; tu jak domů přiběhne, do kvelbu se dívá, ďábel na stěně visí, ducha v sobě nemá.Tu hned z něj oděv stáhne, viděl, že hajná jest, nemálo se podivil, jak lid podvodný jest; chlapeček byl unaven, ostal kus pozadu, hajný se chtěl pomstíti, dal do chlapce ránu.Však že svatá Barbora chlapce ochránila, že jest mu střelná rána nic neudělala; hajný z tej dišperance šat z krku odvázal, na jednom velkým dubě také se uvázal.Teď si můžem povážit, co lakomnost umí, kdo se chce spoléhati na jinšího jmění; rač boha neustále o pomoc žádejme, svatou pannu Barboru, Krista Spasitele.
